ZŠ Čakovice

Klasické elektrárny versus životní prostředí

Výrazné zlepšení životního prostředí, kdy volná krajina není zatěžována odpady a emisemi, je výsledkem více než 50 miliardových investic největšího výrobce elektrické energie v ČR, akciové společnosti ČEZ. O odpovědném přístupu k životnímu prostředí svědčí snížení emisí popílku o 97 %, emisí oxidu siřičitého o 93 %, oxidů dusíku o 60 % a oxidu uhelnatého o 80 %. Téměř 90 % vedlejších energetických produktů již nepatří do kategorie odpadů, ale lze je dále využít.

Nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě, který v ČR proběhl v letech 1992-1998, představoval instalaci 28 odsiřovacích jednotek a 7 fluidních kotlů v klasických elektrárnách, rekonstrukce odlučovačů popílku a modernizaci řídicích systémů elektráren. Celkově bylo odsířeno 6 462 MW instalovaného výkonu. Z této hodnoty připadá 5 930 MW na odsíření pomocí tzv. vypírky kouřových plynů (5 710 MW mokrá vápencová vypírka, 220 MW polosuchá vápenná metoda), 497 MW je odsířeno pomocí náhrady starých kotlů moderními s fluidním spalováním, u 35 MW došlo ke změně paliva. Zároveň s postupem prací na vyčištění modernějších uhelných zdrojů se rozeběhl i útlumový program nejstarších zařízení. V současné době všechny klasické elektrárny emisní i imisní limity plní, v mnoho případech se pohybují výrazně pod stanovenou hranicí.

Technologie a parametry pro snížení emisí látek znečišťujících ovzduší, které se používají v ČR, odpovídají úrovni nejlepších dostupných technik doporučovaných Evropskou unií a umožňují plnit požadavky nových právních předpisů pro ochranu ovzduší.

Součástí ochrany ovzduší je zjišťování jeho kvality v měřicích imisních stanicích; ty jsou umístěny tak, aby bylo za základ měření možné objektivně posoudit vliv provozu uhelných elektráren na stav ovzduší. Stanice jsou vybaveny moderním zařízením - zejména pro měření imisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku. Na měřené hodnoty přejímá Imisní informační systém kvality ovzduší ČR.

Průběžnému měření podléhá i tzv. technická odpadní voda z uhelných elektráren. Znečištění vypouštěných odpadních vod nepřekračuje limitní hodnoty stanovené právními předpisy.

Ekologický přínos vodních elektráren

Vodní elektrárny mají nejen energetický a vodohospodářský, ale i význam ekologický (vyznačují se velkou pohotovostí, představují levný zdroj elektrické energie využívaný zejména v období špičkové spotřeby a nezatěžují přitom životní prostředí žádnými odpady). Přečerpávací vodní elektrárny navíc umožňují i účelné využití elektřiny produkované méně flexibilními energetickými zdroji v období nízké spotřeby.

Provozovatelé vodních elektráren v současné době technickými a organizačními opatřeními zabraňují škodlivým únikům látek do vodních toků. K ochraně životního prostředí vodní elektrárny přispívají i vyrovnáváním průtoků a omezováním povodňových vln na řekách, jejichž energetický potenciál využívají.

Biomasa může v ČR ušetřit ročně spálení 100 vlaků uhlí

Za ekologickou výrobu elektrické energie je dnes považováno i spalování biomasy. Ve velkém probíhá v klasických elektrárnách, nejlépe biomasa hoří ve formě dřevní štěpky smíchané s uhlím ve fluidních kotlích s recirkulací (Elektrárna Hodonín, Elektrárna Poříčí 2) a v roštových kotlích (Teplárna Dvůr Králové). Zkoušky proběhly i v elektrárnách Tisová, Ledvice a Chvaletice.

Hlavní výhodou biomasy je, že pro její využití není nutno budovat nová zařízení. Biomasu lze spalovat v moderních fluidních kotlích, kterými je vybavena řada dnešních tepelných elektráren. Využití samotné biomasy není z technických důvodů možné, protože pro provoz kotle je nutný dostatečný objem popelovin z uhlí.

Elektrárny jsou schopny využívat materiál vzniklý tzv. štěpkováním zbytků z průklestů lesa nebo při likvidaci napadených lesních porostů - tedy dřevo, které v současné době nemá jiné praktické využití než pro otop. Postupně bude možné v budoucnu využívat i cíleně pěstované energetické plodiny - jednoleté i vytrvale rostoucí, jako je například šťovík Uteuša.

Využití biomasy je nejrealističtější a nejekonomičtější cestou k tomu, jak se v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie přiblížit plnění závazku ČR vůči Evropské unii. Česká vláda se zavázala, že v roce 2010 dosáhne v ČR podíl obnovitelných zdrojů energie na hrubé domácí spotřebě elektřiny hodnoty 8 %. V současné době se přitom v ČR z obnovitelných zdrojů vyrábí zhruba 3 % elektřiny.